Mgr. Gabriela Kultová

S ubýváním zimních dní a přibýváním slunečních paprsků pomalu začíná všechno ožívat. S přísunem světla dochází k zvyšování teploty vodního sloupce, a to je impuls k přibývající aktivitě vodních živočichů. Čilost nastupuje pomalu a ryby ze začátku potravu nepřijímají v takovém množství jako v letních měsících, a tak je jejich lákání obtížnější.

Po zimním období se zjišťují zimní ztráty, a i tak počty nejsou finální. Všichni přeživší mohou být natolik oslabeni, že se u nich může objevit nákaza. Po zimních měsících jsou ryby vyčerpané a někteří jedinci se mohou chovat/vypadat jinak, než je zvykem. Způsobují to mikroorganismy, které využily své příležitosti u oslabených jedinců. Aby mohlo onemocnění propuknout musí jedinec obdržet dostatečnou infekční dávku, musí být dostatečně vnímavý, a také záleží na stáří a na celkovém stavu organismu.

Ryba, která trpí onemocněním je většinou na první pohled poznatelná díky příznakům i když mohou nastat výjimky. Většinou vlivem nemoci dochází ke ztrátě reflexů, jedinec reaguje zpomaleně, plave u hladiny v kruhu, má zpomalené pohyby a charakteristické změny na těle (oděrky na kůži či šupinách, zakalené oko, poškozená žábra). Nemoci lze rozdělit podle mechanismu účinku na infekční a neinfekční:

  1. Neinfekční – Řadí se sem veškerá mechanická poranění kůže a šupin, úhyn či přiotráví v důsledku špatné potravy, kontaminace chemickými látkami (splachy z polí s pesticidy a hnojivy). Lze je charakterizovat jako nepřenosné na ostatní jedince.
  2. Infekční – Způsobené mikroorganismy (viry, bakterie, paraziti, houby). Velkým rizikem je přenos na ostatní jedince v okolí.

Stává se, že neinfekční onemocnění způsobí oslabení imunity (poškození mechanické bariéry – kůže, šupin) a v důsledku toho nastupují sekundární infekce. Proto je důležité s každým jedincem zacházet opatrně a zbytečně ho nevystavovat stresu vlivem manipulace mimo vodu. Níže jsou vypsány nejčastější infekce sladkovodních ryb podle druhu mikroorganismu:

Virové infekce

  1. Virémie kaprovitých (infekční vodnatelnost)

Mezi hlavní vnímavé druhy jsou řazeny kaprovité ryby, u kterých onemocnění způsobuje ztrátu reflexů. Ryby se shlukují u břehů a dochází k hromadnému úmrtí. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje z kraje jara, kdy jsou ryby nejvíce oslabené. Virus je závislý na okolní teplotě a choroba propuká už při 12°C. Mezi diagnostické syndromy patří zvětšení tělní dutiny, vypoulené oči, krváceniny v kůži a na žábrách, chudokrevnost a odstáté šupiny. U jedinců, kteří přežijí jarní virémii může choroba přejít do chronické fáze a vyvrcholit na konci léta, nebo na podzim.

  1. Nekróza pankreatu

Onemocnění postihuje lososovité ryby. Nákaza propuká při 12 a 15 °C a virus se nejdříve pomnoží v ledvinné tkáni a pak napadá pankreas. Choroba se projevuje poruchami plavání, nechutenstvím, anemií jater a slezin, ztrátou reflexů a mírnou vodnatelností.

  1. Kapří herpesviróza

I tato viróza napadá kaprovité ryby při teplotě vyšší nad 15°C. Onemocnění způsobuje zvýšenou torbu slizu, krvácenin na kůži, zapadlé oči, nekrózy žaber, které vedou až k úhynu. Více informací ve vydání č. 6.

Bakteriální infekce

  1. Erytrodermatitida

Mezi hlavní vnímavé druhy patří již několikrát zmiňovaný kapr obecný, karas obecný a stříbřitý, cejn velký a štika obecná. Nakažené ryby nepřijímají potravu, tmavnou, přemisťují se do tmavých a zarostlých koutů. Na kůži se objevují zánětlivá ložiska, která se prohlubují až na svalovinu.

  1. Furunkulóza lososovitých

Jak už z názvu vypovídá náchylní k tomuto onemocnění jsou především pstruzi a siveni. U ryb se vyskytují měkké abscesy, které praskají a v důsledku toho vznikají kráterovité furunkly. Běžně se vyskytují krváceniny v játrech a v očích, nekoordinované plavání, nechutenství a ztráta reflexů.

  1. Bakteriální rozpad ploutví

Nejčastěji napadá lososovité ryby a kapry u kterých způsobuje rozpad ocasní, hřbetní a řitní ploutve. Rozpad, až ztráta ploutví, vede k neschopnosti plavání

Paraziti ryb

  1. Kapřivci

Jedná se o ektoparazitické korýše napadající rybí obsádku bez rozdílu. Pomocí přísavek se přichytí na kůži a pak se přemisťuje za ploutev nebo skřeli, odkud je těžké ho odstranit. Na hostitelích saje krev a způsobuje otevřené rány, které jsou vystaveny bakteriální nákaze.

  1. Anguilikolóza

Onemocnění postihující úhoře k nám přišlo z Asie. V současné době se počet případů napadení snížil. Původcem onemocnění je hlístice a u samic napadá plynový měchýř. Vývoj je nepřímý přes buchanku.

Mykózy

  1. Branchiomykóza

Onemocnění postihuje téměř všechny druhy ryb, především se jedná o lína, štiku, pstruha duhového a kapra. Nákaza se šíří při teplotě 20 °C a přes krevní řečiště postihuje žábra. Při akutní formě jsou postiženy žábra okrajově, ale při deficitu kyslíku ve vodě dochází k úhynu na udušení. Při chronické formě dochází k nekrózám žaberního epitelu.

  1. Ichtyosporidióza

Onemocnění se vyskytuje u pstruhů a sivenů. Projevuje se zaplísněním tlamy, tmavším zabarvením, ztrátou ploutví. Infekce se může rozšířit až do vnitřních orgánů: mozek – trhavé pohyby, změna polohy těla; plynový měchýř – ryby leží na dně.

  1. Saprolegnióza

Zaplísnění postihuje nejen ryby ve volné přírodě, ale trpí jimi i akvarijní ryby. Mycelium tvoří hustou síť vláken na kůži a žaberním epitelu. Většinou se jedná o sekundární infekci vlivem prvotního mechanického poškození.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *