Pavle, dominantní foto použít stejné jako u 1.dílu, ale vložit do něho foto autora s úlovkem.
Na konci 1.odstavce článku je zmiňován obrázek montáže (Boloňka-sestava) , takže ji použít přednostně, jak to půjde. Naopak foto Bez popisky 3 a 4 použít až v případě nutnosti, jinak u článku nemusí být.
První důležitou věcí je opatřit splávek vhodnou, nejlépe silikonovou bužírkou, pomocí které splávek upevníme na vlasec. Používám tři kousky. První umisťuji hned pod tělo splávku, druhý do středu dříku a třetí, o půl centimetru delší než dva předchozí, nasazuji na konec dříku tak, aby asi půl centimetru přesahoval přes konec dříku. Bužírka musí mít vhodný průměr, který je potřeba vyzkoušet, protože jenom tak bude splávek držet na svém místě také při nahazování, zasekávání i zdolávání ryb. Takže splávek provlékneme očkem u jeho anténky, poté na vlasec navlékneme ve správném pořadí tři kousky bužírky a pomocí nich upevníme splávek. Vyzkoušíme, že drží na vlasci opravdu pevně a nelze jej snadno posouvat. Pokud ano, vyměňte bužírky za menší průměr. Pokud se vám bude při lovu splávek sám od sebe posouvat, užijete si víc vztekání než lovu. Předpokládejme tedy, že splávek je upevněn a dobře drží na vlasci. Nyní si připravíme další dva malé kousky bužírky, stačí asi 3 milimetry dlouhé. Navlékneme na vlasec jednu bužírku, potom torpilu (užším koncem nahoru) a druhý kousek bužírky. Nyní můžeme na konec kmenového vlasce přivázat vhodným uzlem obratlík. Zbývající zátěže budeme na vlasec připevňovat již kleštičkami nebo peánem, který používáme na odháčkování ryb. Nyní si vezmeme bročky a jeden upevníme nad bužírku nad torpilou. To bude horní zarážka torpily. Tuto horní zarážku zamáčkneme asi 40 cm od obratlíku. Přisuneme torpilu k bročku a další upevníme pod bužírkou pod torpilou. Tím máme hlavní zátěž sestavy zafixovanou na vlasci. Nyní přidáváme pod torpilu další bročky, dokud nemáme splávek správně vyvážený. To znamená, že je celé tělo splávku ponořené, ale nosná anténka je nad vodou. Pokud je splávek vyvážen podle naší představy, vezmeme jeden až dva nejnižší bročky a posuneme je dolů k obratlíku. Nyní do obratlíku upevníme smyčkou návazec a máme pro tuto chvíli hotovo. Jak má vypadat celá sestava, je vidět na obrázku.
Nyní nám tedy zbývá ještě připravit sestavu k lovu, takže nastavit správnou hloubku, tedy vzdálenost splávku od háčku. Způsobů, jak to udělat, je několik, asi nejjednodušší je upevnit na háček větší brok, který již zajistí, že se splávek potopí, a pomocí takové sestavy zjistíme, jak velkou hloubku musíme nastavit, aby se splávek nepotopil. To znamená, že háček s dodatečnou zátěží je již na dně. Tuto naměřenou hloubku je dobré si na prutu nějak vyznačit, abychom si mohli kdykoliv během lovu zkontrolovat, zda se nám nezměnilo nastavení. Dochází k tomu zejména při utržení uvázlé sestavy. Já používám kousek žluté lepicí pásky, kterou dám jako značku na prut. Háček zachytím do prvního očka od navijáku a napnu vlasec. V místě, kde je upevněn splávek na prut, nalepím kousek lepicí pásky. A mám přímo na prutu vyznačenu hloubku v místě lovu. Nyní zvětšíme nastavenou hloubku zhruba o polovinu délky návazce a několikrát zkusíme se splávkem proplout místo, kde chceme lovit. Pokud sestava nevázne o dno, přidáme 5 cm a zase zkusíme proplout. Takto postupně přidáváme až do okamžiku, kdy nám začne sestava váznout. Jakmile sestava vázne a splávek se potápí, zmenšíme nastavenou hloubku o 5 cm a s touto hloubkou budeme lovit. Nyní tedy máme připravenou udici se sestavou a můžeme začít lovit.
Pokud se rozhodneme, že nebudeme lovit na jednom místě delší dobu, ale že naopak jen prochytáme slibná místa a půjdeme hledat ryby jinam, potom nepotřebujeme kromě prutu, vhodného podběráku a krabičky nástrah nic jiného. Ale často chceme chytat na jednom místě a ryby si k sobě stáhnout na vzdálenost lehce dosažitelnou boloňkou. Potom tedy potřebujeme vhodnou návnadu upravenou tak, aby správně přilákala ryby a udržela je na místě lovu. Pro úspěšný lov je návnada a její správná příprava důležitá stejně jako správně sestavená a seřízená udice. Povězme si tedy něco o tom, jak si chystám návnady.
Mám několik možností, jak si opatřit vhodnou návnadu. Nejjednodušší je zajít do specializované prodejny rybářských potřeb a zakoupit některou z mnoha desítek komerčních směsí dodávaných renomovanými firmami i málo známými dodavateli. Ceny a složení se liší, kilové balení můžeme zakoupit od asi 40 až po téměř 150 korun. Vždy si ale domů doneseme směs šrotů, výrobků z pečiva a partiklu, doplněnou aromaty a barvivy. Existuje ovšem i jiná cesta. Pro běžný lov, kdy jsem na řece sám nebo téměř sám, používám tyto komerční směsi pouze jako základ pro vlastní vnadící směs. Vezmu půl kilogramu komerční směsi, na řeku používám vnadící směs Mincio od firmy Milo, k ní přidám stejné množství strouhanky a stejné množství kukuřičného šrotu. Výsledkem je 1,5 kilogramu suché směsi. Tu postupně navlhčím a pečlivě rozmíchám, aby byl celý objem stejnoměrně vlhký. Vlhký, ne mokrý. Proto vodu přidávám postupně, a když se mi zdá, že je směs dost mokrá, nechám ji čtvrt hodiny „odpočinout“ a nasát vodu do hrubších částeček. Výsledkem je, že většinou ještě trošku dovlhčuji. Směs se musí dát zmáčknout v jedné ruce, musí držet a koule se nesmí rozpadnout, ani když ji upustím z metrové výšky. Ale na druhou stranu, když tuto kouli rozetřu mezi dlaněmi, musí se rozpadnout na sypkou směs, nesmí se lepit. Nyní do směsi přimíchám 1,5 kila vlhké hlíny. Hlína zatíží vnadící směs a zajistí, že proud řeky nebude odnášet návnadu pryč a ona dlouho vydrží na místě lovu. A samozřejmě nám také zvětší objem krmení bez toho, že by se do vody dostalo nadbytečné množství krmiva pro ryby, které by je mohlo nasytit. Hlína je vždy součástí vnadící směsi na řeku. Se zajišťováním hlíny nemám žádný problém, nasbírám si ji do zásoby z krtčích kopečků. Na závěr ještě vnadící směs proženu přes síto, čímž se směs provzdušní a ještě více homogenizuje. Není to nutnost, ale výrazně to vnadící směs vylepší.
Mezi nejčastější chyby, které vidím na březích revírů, patří třeba namíchání příliš suché směsi, ze které nejdou vyrobit dostatečně pevné a těžké vnadící koule. Takové koule se po vhození do vody okamžitě rozpadávají a proud je odnáší pryč. Druhou častou chybou je převlhčení směsi, takže je jako lepidlo. Dají se z ní sice vyrobit koule, ale ty se ve vodě nerozpadají, nebo se spíš rozpadají velmi pomalu a nelákají ryby. Úplným extrémem je namíchání tak mokré směsi, že nejdou ani vytvarovat koule. Zde může pomoci jen přidání suché hlíny, pomocí které se směs vysuší.
Nyní máme namícháno a přichází na řadu poslední vylepšení. Někdy přidávám sladkou kukuřici z plechovky, to když chci lovit kapry, ale vždy přidávám živou návnadu, tedy kukly a bílé nebo také masné červy. Kukly si vyrábím sám, většinou nechtěně, když se mi začnou samovolně zakuklovat červi určení k lovu. Je potřeba vystihnout dobu, kdy ještě kukly neplavou. Plovoucí kukly nejsou totiž na vnadění moc vhodné. Červy si kupuji v rybářských potřebách ve větším množství, většinou minimálně půl litru. Před vnaděním zamíchám do směsi kukly a asi dvě deci červů. Potom hned vyrobím koule velikosti pomeranče a pět až sedm jich vhodím do místa, kde chci lovit.
Posledním detailem je vhodná nástraha. Nejčastěji používám bílé červy, někdy je kombinuji s kuklami, v zimě je nejúspěšnější nástrahou pečivo. Při lovu cejnů nastražuji žížaly, buď kupované dendrobeny, anebo poctivě sbírané hnojáčky. Při lovu kapra se uplatní i sterilovaná kukuřice z plechovky či žížala a při lovu parem s úspěchem používám tvrdý sýr namočený den předem do mléka, aby změkl a dobře se nastražoval.
Takže, v místě lovu máme navnaděno, máme tu správnou nástrahu, je na čase začít chytat ryby. Délka boloňky nám dovolí nahazovat spodem, pokud nepotřebujeme nahodit hodně daleko. Při lovu na větší vzdálenosti, tedy nad dvacet metrů, nahazujeme již klasicky přes hlavu. Jen švih musíme přizpůsobit vlastnostem prutu. Obecně se dá říct, že nához boloňkou je plynulejší a pomalejší než třeba prutem na položenou. Důležité je také sestavu před dopadem na hladinu přibrzdit, aby se narovnala a po dopadu se nezamotala. To chce trochu cviku, ale rozhodně to není nijak složité. Nahazujeme vždy nad zakrmené místo, jak vysoko nad něj, to si musíme vyzkoušet a závisí to na rychlosti proudu a hloubce. Každopádně musíme nahodit tak vysoko, aby se sestava stihla srovnat a vyklesat tak, aby na místě lovu již byla připravena k lovu. Nahazujeme tedy proti proudu a také o několik metrů dál. Po dopadu sestavu stáhneme do potřebné vzdálenosti. Při lovu udržujeme vlasec mezi špičkou prutu a splávkem vyrovnaný. Nelze napsat napnutý, protože to nejde. Jakmile se pokusíme vlasec pořádně napnout, budeme si sestavu stahovat k sobě. Nesmíte dovolit, aby vlasec ležící na hladině vytvářel velké smyčky nebo, jak říkají závodníci, pytel, protože v případě záběru a nutnosti zaseknout budete muset nejprve srovnat pytel na vlasci a zásek přijde pozdě. Takže vlasec nesmíme moc napínat, abychom si sestavu nevytáhli ze zakrmeného místa, ale na druhou stranu nesmíme ani vlasec nechat plavat zcela bez kontroly. Ideální je držet ho napnutý tak, že mírně přibrzďujeme splouvání sestavy. Záběr se projeví buď jako potopení splávku, nebo v případě lovu cejnů se může splávek povynořit, protože cejn zvedne háček i s návazcem a zátěží. Zásek musí následovat ihned, ale není třeba zasekávat nijak razantně. Boloňka na to ani není stavěná a návazce o průměru 0,10 toho také moc nedovolí. Zdolávání ryb snad každý zná, nebudu ho tedy nijak komentovat.
Ještě se zmíním o vylovování ryb. Při tom se dělá mnoho chyb a následkem jsou velmi často zlomené špičky. Na vině zlomených špiček jsou dvě chyby. První je příliš krátká ručka podběráku. Při lovu s šestimetrovou boloňkou je minimální délka ručky podběráku tři metry, ale lepší je delší. Ke zlomení špičky dochází právě v okamžiku, kdy se lovící snaží přitáhnout rybu do podběráku s krátkou ručkou a zakloní boloňku za sebe. V tom okamžiku je špička ohýbána s příliš malým poloměrem a často praskne. Druhou častou chybou vedoucí ke zlomení špičky je zvedání ryb z vody pomocí prutu bez podběráku. Předpoklad, že když to vydrží prut na položenou, vydrží to i boloňka, je chybný a velmi často se to potvrzuje. Často dojde k prasknutí návazce, někdy se vyřízne drobný háček z tlamky ryby, ale často to odnese špička, která prostě není na takové zatížení stavěná. Proto bychom měli vždy vylovovat ryby pomocí podběráku. Jedině pokud lovíme zabroděni do vody a můžeme na rybu pohodlně dosáhnout rukou, není podběráku potřeba.
Autor:Jiří Hrazdil
Krmení
První část najdete zde ve formátu PDF.
