Rudolf Troníček – výrobce štípaných prutů
Autor: Zdeněk Hofman, Foto a reprodukce: Lenka Hofmanová
O prvenství ve výrobě štípaných prutů se odjakživa přela Amerika s Anglií, i když výrobu lepených prutů již popisuje čínská kniha Tchovang – Tsen v roce 950 před n. l.
V Anglii byl první štípaný prut vyroben v roce 1835. Jednalo se o prut určený k lovu lososů na královskou objednávku. Rudolf Troníček nebyl prvním výrobcem na našem území, patřil však mezi absolutní špičku. Ve svém oboru se stal legendou. Jeho proutky nepotřebovaly žádnou tištěnou reklamu, prodávaly se samy. Když někdo viděl u svého kolegy štípaný prut v akci a vzal si ho na chvíli do ruky, byl většinou lapen a pan Troníček získal další zakázku. V nejlepším období své slávy nestíhal pruty vyrábět. Kromě vysoké kvality byla velkým trumfem možnost výroby na zakázku. Pan Troníček stavěl pruty podle představ zákazníka včetně tvaru oček, typu sedla a vyvazování hedvábnou nití. Při vyvazování pomáhala často manželka, která vše zvládla v kuchyni na židli během vaření.
Jak šel čas
Díky ochotě Daniely Němcově, která je dcerou mistra, jsem získal cenné informace o příběhu. Rudolfa Troníčka. Narodil se 14. srpna 1913 ve Štěchovicích u Prahy. Dětství však neměl lehké, v roce a půl mu zemřela maminka na tuberkulózu. Jeho otec musel chodit do práce a neměl na syna příliš mnoho času. S výchovou pomáhala babička a pak šel k tetě, na kterou se hodně upnul a považoval ji za svoji mámu. Po ukončení základní a měšťanské školy nastoupil v roce 1928 do učení na tesaře. To už se přestěhoval ze Štěchovic do Braníka ke svému strýci Jaroslavu Troníčkovi, který byl válečným invalidou z první světové války a od státu dostal jako odškodnění trafiku. Ve volných chvílích si strýc přivydělával necováním, tedy výrobou rybářských sítí a vezírků. Mladý Rudolf mu z vděčnosti za byt a stravu pomáhal. Později vyrovnávali nad kahanem i bambusové pruty. To už si Rudolf pohrával s myšlenkou, že by mohl vyrábět vlastní pruty. Po vyučení truhlářem se vrátil do Štěchovic a začal stavět chaty. V roce 1939 se do výroby prutů opravdu pustil. Vymyslel si vlastní postupy a navrhl dokonce i stroje pro výrobu jako například pícku na vypalování slepených prutů nebo soustruh na vypracovávání korkových rukojetí.
V roce 1941 mu dílnu sebrala velká voda
Rudolf Troníček se nevzdal a dílnu, kterou měl kousek od Vltavy, opravil. Ve Štěchovicích zůstal až do roku 1964. Rok 1941 nebyl jenom smolný, ale i šťastný, protože se oženil s Jaromírou Benešovou a o dva roky později se jim narodila dcera Jaromíra. Úspěšný třicátník prožíval zřejmě nejkrásnější období svého života. V soukromém i profesním životě byl na výši, protože doba výrobě rybářských prutů vyloženě přála. Zní to neuvěřitelné, ale bylo to tak. Největší vývoj rybářských potřeb a rozkvět rybářského sportu probíhal během druhé světové války. Po skončení války vypadalo všechno nadějně a optimisticky. Radost však netrvala dlouho. Přišel rok 1948, vlády se ujali komunisté a soukromníkům začala zvonit hrana. Po znárodnění velkých firem přišli na řadu živnostníci. V roce 1958 přišel o živnost i Rudolf Troníček a všechny stroje i s materiálem musel odevzdat výrobnímu družstvu Lověna. Cena byla odhadnuta na 250 000 Kčs, což bylo slušné jmění, protože třeba rodinný dům se dal tenkrát koupit za 50 000 korun. V Lověně začal pracovat jako řadový zaměstnanec. Lověna ovšem ve svých inzerátech pyšně hlásala, že výroba prutů je „pod vedením mistra Troníčka“.
Výroba prutů pokračovala i za totáče
V Lověně pracovala i manželka Jaromíra, a aby to měli do práce blíž, přestěhovali se do Braníka. V roce 1960 se jim narodila druhá dcera Daniela. Peněz moc nebylo a pan Troníček vyráběl pruty melouchem ve volných chvílích, protože jakékoliv podnikání bylo zakázané. Z tohoto období jsou pruty již neznačené, každý zkušený rybář je ale díky charakteristickému vyvázání i vysoké kvalitě okamžitě poznal. V roce 1968 dostal pětapadesátiletý Rudolf nabídku odejít s celou rodinou do tehdejšího západního Německa, kde potřebovali odborníka na výrobu štípaných prutů. Nabídku ale odmítl, na tak radikální změnu se už cítil starý.
Rudolf Troníček rád rybařil
Díky pracovitosti a velkému množství objednávek mu na vysedávání u vody moc času nezbývalo. Dcera Daniela s úsměvem vzpomněla, že pokaždé, když si tatínek chystal cajk, přišli chataři s prosbou, že potřebují něco opravit nebo přestavět, a měl po rybách. Nejraději chytal na přehradě v Chotěboři nebo jezdil lovit pstruhy na Doubravku. Rudolf Troníček zemřel 20. srpna 1982 ve věku 69 let. V srdcích rybářů a milovníků štípaných prutů, vyrobených kousek po kousku ručně a s láskou, bude žít stále.
Muzeum rybářského sportu
Jemné muškařské, plavačkové i kaprové pruty mistra Troníčka jsou k vidění v První stálé expozici historie rybářského sportu v MO ČRS Pankrác. Konečně se nám podařilo otevřít stálou výstavu na adrese Rybáři Pankrác, Žateckých 18, Praha 4. Otevřeno: po – pá od 10:00 do 18:00. Vstupné zdarma. Součástí organizace je i rybářský obchod. Těšíme se na vaši návštěvu.
