Mgr. Gabriela Kultová
Žáby jsou největší skupinou třídy obojživelníků. Na světě žije více než 4100 druhů žab a většina z nich osidluje okolí sladkých vod v tropech. V Čechách máme celkem 13 druhů, které obývají výhradně stojaté vody (rybníky, jezera, tůně, slepá ramena říčních toků) nebo břehy pomalu tekoucích vod. Ke svému životu potřebují jak vodní prostředí, tak i souš.
Mezi typické znaky žab patří výrazná velká hlava s širokou tlamou, krátké pření nohy, a naopak dlouhé zadní nohy uzpůsobené ke skákání. Kůže je až na výjimky hladká, lesklá a slizká. Sliz je chrání před chladným počasím a je nutný k dýchání přes kůži. Typickým znakem v dospělosti lišícím se od ostatních obojživelníků je chybějící ocas, proto patří do řádu bezocasí. Zbarvení žab je uzpůsobeno k vnějšímu prostředí, a má tak maskovací funkci. U některých jedinců jsou výrazné barvy varováním pro případného predátora. V průběhu roku se zabarvení kůže může měnit, a to především u samců v době páření. Typickým českým zástupcem, který má tuto schopnost, je skokan ostronosý (Rana arvalis). Vyskytuje se na jihu Čech a Moravy, patří mezi kriticky ohrožený druh a v jarních dnech ho snadno pozná i laik, jelikož se zbarvuje do modra. Bohužel je vytlačován kvůli zemědělství a úbytku jeho přirozeného prostředí, takže se jejich počet snižuje. Prsty jsou často opatřeny plovací blánou, která je vhodná jak pro plavání, tak pro lepší odražení při skoku. Stromoví jedinci mají místo blan přísavky, které jim umožňují lézt po vegetaci. Kůže se udržuje vlhká pro výměnu plynů přes kůži. Zajímavostí je, že larvální stádium dýchá výhradně žábrami a dospělci dýchají plícemi. Do plic se vzduch nenasává pomocí bránice, jak je tomu u savců, ale žáby musí vzduch z tlamy polykat. Kůži udržují vlhčí pomocí slizových žláz. Kromě těchto žláz jsou v pokožce u některých druhů i jedové žlázy. Typickými zástupci jsou ropuchy a kuňky. Jed není nijak nebezpečný, ale u některých jedinců může podráždit kůži a sliznici. V časných jarních dnech, kdy slunce svítí a voda se už otepluje, se u břehů či poblíž břehů stojatých vod hromadí žáby. Pokud se jedná o ideální místo k rozmnožování, lze jich na jednom stanovišti potkat i desítky. Mnoho žab používá ke komunikaci hlasité zvuky a obzvlášť v době páření, kdy dochází k vábení partnerů, jsou hodně pronikavé. Svůj hlas samci zesilují hrdelními vaky nebo ozvučnými měchýřky, které se naplňují vzduchem jako balónky. Vývoj mají nepřímý přes larvu, která je označována jako pulec. Od dospělců se liší jak stavbou těla, tak i potravní strategií. Pulci mají kulaté tmavé tělo s ocasem a jsou býložraví, postupem času jim dorůstají nohy, zaniká ocas, uzpůsobuje se dýchací soustava a přesouvají se na souš. Žáby jsou většinu času aktivní hlavně v noci a živí se bezobratlými. Což uvítá každý z nás, denně polapí velké množství nevítaného hmyzu včetně larev komárů, červů a někteří z nich spořádají i slimáky a šneky. Zimní období přežívají ve stavu strnulosti (hibernace), kdy žáby nepřijímají potravu a teplota těla je snížena. Žáby se ukrývají různými způsoby, některé vyhledávají úkryty v opadance, v kupě větví, jiní se zahrabávají pod zem na souši nebo v bahně na dně rybníka. Lze je nalézt i ve štolách, skalních úkrytech či ve sklepě. Při nastolení vhodných podmínek (teplota kolem 14 °C) se žáby „probouzejí“ do nové sezóny.
Zástupci:
- Ropucha obecná (Bufo bufo) – naše nejběžnější ropucha
- Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) – úzký světlý pruh, který se táhne středem hřbetu
- Ropucha zelená (Bufo viridis) – hřbetní strana šedá se zelenými skvrnami
- Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) – charakteristickým znakem jsou velké oči se svislou zorničkou
- Rosnička zelená (Hyla arborea) – má přísavky na prstech
- Skokan hnědý (Rana temporaria) – náš nejběžnější skokan, má skvrny na břiše
- Skokan ostronosý (Rana arvalis) – ostrý čenich
- Skokan štíhlý (Rana dalmatina) – nápadně dlouhé zadní končetiny
- Skokan zelený (Rana kl. Esculenta) – zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami dotýkají
- Skokan skřehotavý (Rana ridibundus) – zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami překrývají
- Skokan krátkonohý (Rana lessonae) – zadní končetiny, v ohnutém stavu se patami nedotýkají
- Kuňka ohnivá (Bombina bombina) – břišní strana má oranžové až červené fleky
- Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – břišní strana má jasně žluté fleky
