Zkusil jsem k chytání úhořů přistupovat jiným způsobem. Namísto nahazování obou prutů s voňavými nástrahami a čekání, až je úhoři díky svému neomylnému čichu najdou, jsem řešení nástrah a vnadění spíše přizpůsobil tomu, jak postupují ti, kdo chytají kapry, cejny a líny. Byla to zajímavá sezóna s velmi dobrými výsledky. Přilákal jsem daleko víc úhořů, kteří připlavali k prutu nahozenému přesně nad kobercem mrtvých červů a jemně nasekaných rybek, červů a garnátů; většinou však byli menší než ti, které jsem nachytal bez volného vnadění. Podle mne to nasvědčuje tomu, že velcí úhoři jsou daleko větší samotáři než ti malí, kteří se rádi shlukují a žerou společně. V minulosti by bylo obtížné vnadit takovouto míchanicí, protože tobolky ztrácí při nahození zhruba třetinu obsahu, a šíří tak návnadu po celém revíru. Zavedení systému Spomb však znamenalo revoluci v přesném vnadění na dálku a umožnilo snadné předkládání i takových návnad, které jiným způsobem lze při vnadění předkládat jen velmi obtížně.
Takže jak vidíte, i když jsem se lovu úhoře věnoval už mnoho let, stále přistupují k rybaření s otevřenou myslí, což je podle mého názoru velmi důležité. Musíte se neustále učit a vzít si to nejlepší z každé návštěvy u vody. Jestliže jeden přístup selže, jsem právě tak spokojený, jako když funguje, protože ho mohu pustit z hlavy a zaměřit se na další. Vím, že dříve nebo později se k výsledku dopracuji.
Další oblastí, které věnuji maximální pozornost, je hlavní vlasec. Kdykoliv mě nějaká součást náčiní nechá na holičkách, velice rychle se jí zbavím a vyměním ji, a právě při jednom nedávném nočním chytání jsem se musel důkladně zamyslet nad prací s hlavním vlascem. Pro většinu způsobů rybaření znamenal vývoj monofilů v posledních letech mílový krok kupředu, ale pokud chytáte úhoře a potřebujete, aby se vlasec z volné cívky hladce odvíjel, znamenalo by to spíš krok vzad. Většina předepnutých vlasců s malým průměrem je nyní to, co mohu popsat pouze jako vlasec pružný, s malou pamětí a po několika sezeních inklinující k rolování, což je pro rybáře specializujícího se na úhoře pravou noční můrou. A právě to se mi stalo na novém revíru. Ze čtyř nahození jsem měl do tmy dva záběry, což je při chytání úhořů velmi slušný průměr. Pak se vlasec začal kroutit, každou chvíli se sekal v očkách prutu a já tak několikrát ztratil rybu. Snažil jsem se povolit brzdu na navijáku, abych docílil co nejměkčího nastavení, ale jak jsem čekal, narušovalo to odvíjení. Stáhl jsem asi 30 metrů z každé cívky, převázal návazce, znovu nahodil – a s vlascem to bylo ještě horší. Během té noci jsem měl ještě zhruba desítku záběrů a s výjimkou jednoho, který mi vyvlékl háček, jsem neměl ani zásek. Poslední kapkou bylo, když mi vlasec za svítání prasknul. Mohu se jen domnívat, že šlo o výrobek z vadné šarže, stejně mi to ale stačilo k tomu, abych to shodil z cívek a nahradil splétaným vlascem. Když jsem na něj chytal jiné druhy ryb, nikdy jsem z něj neměl ten nejlepší pocit, byla to však jediná možná alternativa. Týden nato jsem se na ten revír vrátil, měl jsem čtyři záběry a všechny úspěšné – na splétaný vlasec. Říci, že jsem obrátil o 180 stupňů, je slabé slovo, a jen mě mrzelo, že jsem ho nepoužil už při té předešlé návštěvě, protože ten den se mohl zapsat do mé rybářské historie zlatým písmem.
O tom, jak úhoři berou potravu, existuje celá řada nejrůznějších teorií. Někteří zapálení nadšenci lovu úhořů tráví u vody i čtyři noci za sebou, protože věří, že v některou z těch nocí úhoři konečně musí začít brát. Možná to platí v určitých ročních obdobích, já jsem však přesvědčen, že to, kdy a co úhoři berou, významně ovlivňuje rybářský tlak. Zdá se, že úhoři si dokážou spojovat určité nástrahy s nebezpečím, a za každou cenu se jim vyhýbají, takže mohou docela klidně brát, ale ne to, co jim rybáři právě předkládají. Vždy zkouším změnit nástrahu, když záběry začínají řídnout, ale mám pocit, že když se větší podíl populace úhořů nechal chytit na velké nástrahy, uchýlí se pak k daleko menším soustům, jako jsou vodní plži a nitěnky, které je prakticky nemožné použít.
N rozdíl od přesvědčení většiny sportovních rybářů není vrcholící léto tím nejvhodnějším obdobím k lovu úhořů, protože v té době vrcholí přirozená potravní nabídka revírů a úhoři se zaměřují na snazší zdroj potravy, což omezuje možnosti tradičních rybolovných technik. Pokud jsou zaměřeni na malé objekty, jako jsou sladkovodní krevety, dafnie nebo nitěnky, pak masoví červi nebo rybí návnady mohou být ponecháni bez povšimnutí, ale nabídněte je ve vodě, když je výběr potravy omezený, a uvidíte, že jste našli recept na úspěch. Podle mne je proto nejvhodnější zaměřit se na úhoře na jaře – v dubnu a květnu. Tyto měsíce se rovněž vyznačují stoupající teplotou vody a v této době se jiné rybí druhy třou, což rozšiřuje potravní nabídku revírů pro úhoře. V září a říjnu začínají víc brát proto, že se blíží tah do Sargasového moře, a na tuto cestu za vytřením úhoři mobilizují rezervy. Obvykle své domovské revíry opouštějí v říjnu a listopadu, takže i tyto měsíce si zaslouží zvýšené snažení. Dalším obdobím, jemuž jsem začal věnovat pozornost, je zima, protože se mi povedlo vytáhnout pár velkých úhořů, když jsem chytal okouny. V domnění, že bude lepší chytat přes noc, jsem tedy chytal nejvíc za tmy, nicméně ačkoliv se v tuto dobu chytí úhořů víc, jsou obvykle menší než ti chycení za dne, takže se napříště hodlám více zaměřit na denní chytání úhořů v zimě.
Jak sami vidíte, úhoři jsou ještě obklopeni celou spoustou nezodpovězených otázek. To mě na nich tolik fascinuje, ale protože jsou čím dál tím vzácnější, některé tyto otázky mohou zůstat navěky tajemstvím. Úhoři jsou trvale na ústupu. Globální oteplování jim nijak neprospívá, ovlivnily je i změny Golfského proudu stejně jako nadměrný mořský rybolov zaměřený mimo jiné i na mladé jedince tohoto druhu. Z asijských úhořů na naše evropské se navíc přenesl virus postihující plynový měchýř. Jednoduše řečeno – když spousty velkých úhořů opouštějí naše břehy, dochází k poruchám plynového měchýře a oni se noří do hlubin, aniž by se vytřeli. Spousta mladých úhořů opouštějících Sargasové moře směrem k evropským břehům je decimována rybáři a spousty velkých úhořů zase ztroskotají na cestě za třením. Budoucnost tohoto druhu skutečně nevypadá dobře!
Pokud chcete ulovit opravdové monstrum, pak stojí za to porozhlédnout se po revírech známých jako Prison Waters (Vodní vězení). Existuje teorie, že úhoř se dostane do svrchních pater vodního proudu, najde si jezero nebo tůni, často daleko menší než ostatní revíry v okolí, a po řadu následujících let odtamtud nenalezne únikovou cestu, aby se vydal ke tření do Sargasového moře, takže tam zůstane a roste. Tyto vody mohou pojmout jen velmi malý počet úhořů, ale ti, kteří v nich žijí, jsou často obrovští.
Tento článek rozhodně není technický, ale tím, že prostě usnadní pochopit chování úhořů a udržet otevřenou mysl, možná pomůže sportovnímu rybáři chytit více úhořů.
Můj další článek o úhořích se bude věnovat lovu úhoře na jiné úrovni, a to ohledně toho, jak se k nim může rybář přiblížit a jaký k lovu zaujme přístup. Úhoři často berou v horních vrstvách vody, ale zaměření zde vytváří mnoho problémů, a to zejména při snižování odporu, které je tak důležité. Dávejte pozor, protože zde můžete také velmi jednoduše pochybit ohledně taktiky.
