Měla to být pohodová šestidenní výprava na jednu pro mě známější vodu. Nakonec vše nabralo otáčky a spád, jaký jsem ani trochu nečekal. Jediné, co se nezměnilo, bylo to, že jsem strávil šest dní na břehu rybníka.

Vše začalo nevinně tři týdny zpět na mé předešlé výpravě. Jeden večer jsem si volal se svým kamarádem, který chytal na rybníku, který trochu znám. V průběhu probírání toho, co se dělo přes den, přišel s jednou novinou. Potkal se tam s jedním rybářem, který mu ukazoval fotky nádherných kaprů právě odtamtud. Já věděl, že tam plavou krásné ryby, ale že až takové, to jsem nečekal. Jelikož jsme spolu plánovali další výpravu, bylo rozhodnuto, kam pojedeme.

Dva týdny uběhly jako voda. Ve středu jsem napsal slohovou maturitní práci, připravil věci a šel spát. Ve čtvrtek ráno se probouzím do slunečného rána. Vše je připravené, můžu jet. Čekám, až mě kamarád přijede vyzvednout. Už je tu. Zahráli jsme si rybářský tetris, všechno naskládali do auta a vyrazili. Po příjezdu k vodě jsme si šli obejít jeden břeh a podívat se, kde jsou místa a zda neuvidíme nějaké ryby. Po obchůzce jsme se již rozešli na svá místa. Bylo už teplo a stěhování mi dalo dost zabrat, jelikož mé místo bylo vzdálené minimálně kilometr od auta. Vše jsem poté připravil, zmapoval si dno a oba své pruty poslal na vytipovaná místa. Přibližně dvě hodiny po náhozu mi přišel záběr, ale ryba ihned spadla. Říkám si: „Nevadí, přijde další“. Prut vracím na místo a jdu si na chvíli odpočinout. Chvilku nato mi volá známý, s kterým probíráme to, jak to tu vypadá. V průběhu telefonátu mi volá kamarád, který je tu se mnou. Neberu to na zřetel, ale po delším naléhavém volání vypínám jeden hovor a zvedám druhý. Z druhé strany telefonu se ozývá: „Musím odjet. Teď tu byl porybný a řekl mi, ať se sbalím a odjedu, jinak mi vezme papíry“. Poté mi ještě vysvětloval, o co šlo. Česká povaha mě nikdy nepřestane překvapovat. Nastala tedy pro mě otázka: Zůstat či se přestěhovat jinam s ním? Jelikož jsme se ale domluvili, že pojedeme na společnou výpravu, rozhodl jsem se, že pojedu s ním. Ihned, co byla vyřešena první otázka, nastala druhá: Kam? V průběhu balení a nošení všech věcí zpět k autu jsme vymysleli několik možností a u auta se shodli, že pojedeme na úplně neznámou vodu. Štěstí přeje odvážným. Již se stmívalo, ale ani to nás nezastavilo a vyrazili jsme na cestu. Po hodinové cestě jsme konečně byli na místě. Jelikož jsme vůbec nevěděli, kde si „sedneme“, jedinou pomocí nám v tuto chvíli byla mapa a světlo čelovek. Nakonec jsem si vybral místo na kraji zátoky. Postavil bivak, z posledních sil připravil pruty, rychle nařídil budík na svítání a usnul, ani nevím jak.

Vstávání druhý den bylo rychlé, i přestože jsem spal pouze 4 hodiny, a na stěny bivaku dopadaly kapky deště. Oblékl jsem na sebe brodicí kalhoty, nepromokavou bundu a ihned jsem se dal do práce. První jsem si celé své lovné pole proházel olovem, poté markerem a nakonec jsem si místa, kam jsem se dostal, prošlapal v brodicích kalhotách. Měl jsem naprosto jasno. Tedy, to jsem si myslel. Jeden prut jsem umístil na kraj zátoky s pařezy, kde se neustále ukazovaly ryby. Druhý prut jsem nahodil do mělčiny k potopenému stromu. Měl jsem s sebou boilies Lokaj a Mystery. Každé místo jsem si nakrmil zlehka pěti hrstmi boilies zalitého příslušným boosterem a do krmeného koberce umístil své montáže. Záběry na sebe nenechaly dlouho čekat. Dvě hodiny po náhozu mi přišel záběr, ale o kapra jsem přišel. Toto se opakovalo celý den, pořád dokola. Záběr a nic. Celkem pětkrát. Začal jsem přemýšlet, čím to může být. Nakonec jsem přestal experimentovat s háčky a nasadil tam mé osvědčené, které mě nikdy nezklamaly. Ale záběry utichly.

Celý další den se nesl v duchu odpočinku, učení se a fotografování. Ryby se přestaly ukazovat na celém jezeře. Navečer konečně přišel jeden menší kapřík. I když nebyl nijak velký, měl jsem z něj obrovskou radost. První ryba z nové vody. Pruty ale opět utichly a hladina taktéž. Další den byl podobný jako ten předešlý. Po obědě mi přítelkyně dovezla čerstvé pečivo a strávili jsme spolu klidné společné odpoledne. Chvíli po setmění jsem zdolal dalšího menšího lysce. Seděl jsem před bivakem, pozoroval okolí, když vtom se postupně ryby začaly ukazovat na hladině. Nebylo to v zátoce, ale naopak uprostřed jezera. Řekl jsem si ale, že dám ještě jednu šanci místu v zátoce, a pruty jsem nechal na noc tam. Nic se ale nestalo.

Se svítáním mě probudil budík. Oba pruty jsem stáhl. Nastražil nové montáže a nástrahy. Opět jsem použil montáže zhotovené z bižuterie od firmy King of the Pond. Jednoduchý návazec ze ztužené šňůrky STRIPBAC HOOK LINK 25 lb a háčku velikosti 6. To celé připevněné na helikoptérové montáži. Pod háček na vlas jsem nastražil na jeden prut boilies Mystery s malým 11mm pop up Oliheň – Švestka – Pepř a na druhý boilies Lokaj s malým 11mm pop up Broskev – Butyric. Oblékl jsem na sebe brodicí kalhoty a zabrodil se, kam jsem stačil. Poté jsem si několika náhozy našel jedno místo s tvrdším dnem a druhé místo zase s co nejměkčím. Pruty jsem nahodil na svá místa a ke každému nakobroval po čtvrt kilu boilies. Již od noci pršelo a na aktivitě ryb to bylo znát. První to dokázal záběr, který přišel ihned po náhozu. Nemohl jsem uvěřit, když jsem po urputném souboji spatřil v podběráku naprosto výstavního tmavého lysce s několika rozházenými šupinami po těle. Kapra jsem si zvěčnil několika fotkami a pustil zpět domů. Ten den se rozjel kolotoč záběrů, kdy kapři začali chodit pravidelně po hodině a postupně se zvětšovala jejich velikost. Každý souboj s kaprem jsem si naprosto užíval, jelikož ryby na tomto jezeře jsou neskutečně bojovné. Celé to završila doslova dokonalá, čistá, lysá jikernačka. I když jsem byl na konci dne celý promáčený a vyřízený, toto jsou přesně dny, které mám nejradši. Celkem jsem za den zdolal sedm kaprů. Večer déšť ustal úplně a já si mohl užít poslední noc této výpravy. Opět jsem dokrmil, tentokrát přibližně půl kilem boilies ke každému prutu, a po dopití čaje jsem šel spát.

Noc byla opět klidná, ale budíček jsem měl v podobě pípajícího Delkimu, kdy jsem zdolal dalšího hubenějšího lysce a chvilku na to ještě jednu jikernačku modelku. Opět jsem si udělal několik fotek na památku a oba kapry pustil zpět. Pak už jsem postupně začal uklízet vše na břehu a připravovat se na návrat do reality, domů.

Žádný záběr již do odjezdu nepřišel, ale to mi vůbec nevadilo. Opět jsem si výpravu maximálně užil, i když ze začátku byla doprovázena několika komplikacemi.

Neztrácejte naději i ve chvíli, kdy už nemáte síly. Vyplatí se to.

Petr Podhorný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *